DISPEČINK
+420 602 793 489
dispecink@tts.cz
Ředitel TTS Richard Horký slavnostně odhalil pamětní desku věnovanou válečnému hrdinovi
Ředitel TTS Richard Horký byl hlavním iniciátorem významné akce, která proběhla v revitalizovaném areálu v Třebíči-Borovině.
Někdejší obuvnická továrna v Třebíči-Borovině, která v posledních letech prochází rozsáhlou revitalizací, 3. září opět ožila zajímavou, velmi slavnostní akcí. Na bývalé Baťově budově č. 54 vedle DDM Třebíč byla odhalena pamětní deska věnovaná válečnému pilotovi RAF Bedřichu Kružíkovi. Tento pplk. in memoriam, „Baťovec“ a třebíčský občan zemřel přesně před 48 lety, 3. září 1971. Zároveň si letos připomínáme i 110 let od jeho narození.
Akci organizoval spolek Ekobioenergo, z. s., ve spolupráci s Ekotechnickým centrem Alternátor Třebíč, 22. základnou vrtulníkového letectva Biskajská u Náměště nad Oslavou, Muzeem Vysočiny Třebíč, městem Třebíč, Krajem Vysočina, Dětským pěveckým sborem Resonance a Klubem vojenské historie Diverzanti z Brandenburgu. Slavnostnímu odhalení desky předcházel seminář pro odbornou veřejnost, vojsko a zvané, který proběhl v prostorách Alternátoru. Zde vystoupila spisovatelka a historička Eva Pokorná, která přiblížila životní osudy Bedřicha Kružíka tak, jak je zpracovala ve své knize Šest statečných, a blízký přítel Bedřicha Kružíka, pan Karel Picmaus, jenž pana Kružíka představil z osobního pohledu coby velmi skromného člověka.
V Alternátoru si zájemci i z řad veřejnosti též mohli prohlédnout modely letadel, na nichž létal Bedřich Kružík v RAF, sestavené modelářem Stanislavem Vrškou, dozvědět se o jeho životě více z informační tabule Muzea Vysočiny Třebíč a zhlédnout působivou výstavu „Na nebi hrdého Albionu“, kterou připravila náměšťská letecká základna. Tato výstava je veřejnosti zdarma přístupná ještě 4. září.
Hlavní program, jímž provázel moderátor Michal Lukáč, se konal na prostranství mezi DDM Třebíč a Baťovou budovou č. 54. Zde za přítomnosti asi tří set diváků vystoupily DPS Resonance a Osmina pod vedením sbormistryně Heleny Valové a za doprovodu klávesisty Víta Košíčka. Poté zde proběhla krátká scénka v podání KVH Diverzanti z Brandenburgu, jehož členové předvedli, jak také mohlo vypadat přebírání továren německou okupační mocí v roce 1939, které tehdy u některých mladých mužů vyústilo k opuštění vlasti a vstupu do zahraničních armád. Tato scénka se nevztahovala k Třebíči, byla fiktivní, pan Kružík totiž do československého zahraničního vojska vstoupil v Indii, i přesto byla velmi emotivní.
Před slavnostním odhalením pamětní desky nechyběl ani čestný přelet vrtulníku Mil Mi171Š, který pilotoval kpt. Jan Ouda. Poté již došlo k hlavnímu bodu celého programu – předseda spolku Ekobioenergo, z. s., Richard Horký za potlesku přítomných odhalil pamětní desku s reliéfem tváře Bedřicha Kružíka.
K pamětní desce poté kromě Richarda Horkého položili věnce a květiny senátorka za Třebíčsko Hana Žáková, poslankyně Monika Oborná, 1. náměstek hejtmana Kraje Vysočina Pavel Franěk, náměstek hejtmana Martin Kukla, krajská radní Jana Fialová, starosta Třebíče Pavel Pacal, místostarosta Třebíče Miloš Hrůza, velitel náměšťské základny plk. gšt. Rudolf Straka a ředitel Krajského vojenského velitelství Jihlava plk. gšt. Ladislav Sekan.
Po projevech senátorky Hany Žákové, poslankyně Moniky Oborné, 1. náměstka hejtmana Kraje Vysočina Pavla Fraňka, starosty Pavla Pacala a předsedy Ekobioenergo, z. s., Richarda Horkého následovala česká státní hymna v podání DPS Resonance.
Organizátoři děkují všem přítomným divákům za účast na slavnostním aktu, jíž uctili památku významného třebíčského občana Bedřicha Kružíka.
Fotografie najdete zde.
Bedřich Kružík, mechanik 311. a radaroperátor 68. peruti
*14. 2. 1909 Pitín
+ 3. 9. 1971 Třebíč
„Vyhledávání a stíhání nepřátelských letadel v noci se ve Velké Británii jevilo velkým problémem od samého počátku II. světové války. Příznivý obrat ve prospěch stíhacího letectva RAF nastal tehdy, kdy stíhací, hlavně dvoumotorové letouny, dostaly palubní radar a dobře vycvičeného radaroperátora.“ (F. Fajtl)
A právě takovým byl Bedřich Kružík. Narodil se 14. února 1909 v Pitíně (po otci příslušný do Třebíče) jako prostřední ze tří dětí. Bedřich se po ukončení základní školy vyučil holičem a kadeřníkem. V této profesi pracoval v Třebíči až do září 1930. Vojenskou základní službu vykonával u leteckého pluku v Olomouci. Od dubna 1932 až do května 1937 pracoval jako holič v Hranicích u firmy Riesch. Poté ihned nastoupil k firmě Baťa ve Zlíně. Díky svým schopnostem byl vybrán do odborné a jazykové přípravy s tím, že bude vyslán s dalšími pracovníky firmy do Baťových závodů v Indii, a to do Batanagaru a Kalkaty. Avšak přišel rok 1938 a s ním bezprostřední ohrožení republiky hitlerovským fašismem, a proto místo odjezdu do ciziny byl 21. května 1938 povolán na mimořádné vojenské cvičení. Po dobu branné pohotovosti státu vykonával službu na polním letišti olomouckého leteckého pluku u Opavy, a to až do 21. července 1938.
Po návratu do civilu, 2. srpna 1938, odejel Bedřich Kružík jako pedikér-prodavač firmy Baťa-Zlín do Indie. Zde se také dozvěděl o okupaci své vlasti hitlerovskými vojsky. Kolonie českých pracovníků v Indii byla pobouřena. Bedřich Kružík se svým přítelem Josefem Pospíšilem napsali již 28. dubna 1939 na adresu prezidenta dr. Beneše do Chicaga, že se hlásí do čs. vojska v zahraničí, aby mohli bojovat za osvobození vlasti. Dne 15. 11. 1939 podepsal Bedřich Kružík v Batanagaru, že se dobrovolně a bez výhrad dává k dispozici česko-slovenskému zahraničnímu ústředí a souhlasí se zařazením do česko-slovenského vojska. „Cítil jsem povinnost jako Čech jít bránit svou vlast proti fašistickým okupantům.“ Dokonce i britský list „Statesman“ oznámil, že dva mladí českoslovenští muži, Bedřich Kružík a Josef Pospíšil, odjeli jako první z Indie do československého vojska, aby bojovali proti okupantům své vlasti. Z Indie odjel Bedřich Kružík do Londýna, odtud do Francie, kde byl 13. 5. 1940 prezentován u náhradního tělesa v Agde a vtělen k letecké skupině, zařazen na funkci letec-střelec.
Po francouzské kapitulaci se evakuační lodí „Karanan“ znovu vrátil do Anglie. Opět se přihlásil k letectvu a 29. července byl přemístěn k formující se 311. čs. bombardovací peruti na základnu Honington a zařazen jako mechanik-motorář. A nebyla to vůbec snadná služba.
Mechanici pracovali za každého počasí pod širým nebem. Na stavu letounu závisel život celé osádky. Bombardovací letouny se často vracely poškozené, mechanici je museli ihned opravit, aby mohly opět vzlétnout. V době od 12. 9. 1942 se školil v navigátorské škole, zdokonaloval se ve škole pro pozorovatele a radio operátory.
Dne 7. února 1944 po absolvování kurzu u 51. OTU byl seržant Bedřich Kružík s poručíkem Václavem Horákem zařazen do velmi úspěšné československé samostatné letky (letka B) britské 68. squadrony nočního stíhacího letectva jako Radio Operator. 68. peruť byla v době působení Bedřicha Kružíka vyzbrojena letadly Beaufighter Mk VIF vybavenými radarovými přístroji AI Mk VIII. K přezbrojení na britské stroje Mosquito verze NF. Mk XVII a NF. Mk XIX došlo v červenci 1944. Tato verze měla na palubě výkonný radiolokátor. Letoun obsluhoval pilot a operátor zmíněného radiolokátoru. Ten naváděl pilota na nepřátelský letoun, který pak pilot sestřelil. Na novém působišti jednotky letišti Castle Camp se stala hlavní náplní perutě podpora invaze a likvidace bezpilotních střel V-1.
S československou letkou 68. squadrony se Bedřich Kružík zúčastňoval operačních letů až do 20. dubna 1945. Dne 21. 4. 1945 byla 68. peruť oficiálně rozpuštěna, 23. 5. 1945 dostaly všechny čs. osádky dovolenou a 2. 5. 1945 se měly hlásit v československém leteckém depu v Cosfordu.
Po návratu do vlasti sloužil Bedřich Kružík v československém letectvu v hodnosti poručíka ve funkci navigátora. Dne 16. června 1949 byl ale propuštěn, následně sledován, zatčen 13. 2. 1953 a 25. září odsouzen na 10 roků odnětí svobody. Byla mu odňata hodnost poručíka. Jako vězeň pracoval v uranových dolech v Jáchymově.
Vykonstruovaný soudní proces a mimořádně těžká práce v podzemí podlomily morálně i fyzicky jeho zdraví. Po amnestii prezidenta republiky v roce 1960 našel zaměstnání jako frézař v tehdejších Západomoravských strojírnách v Třebíči. Zemřel na selhání srdeční činnosti dne 3. září 1971.
Poválečné období, jak je prožíval Bedřich Kružík, je příkladem osudu mnoha statečných letců bojujících v RAF.
Za účast v zahraničním odboji byla Bedřichu Kružíkovi udělena tato vyznamenání: třikrát Čs. válečný kříž 1939, dvakrát Čs. medaile za chrabrost, dvakrát Čs. vojenská medaile za zásluhy I. a II. stupně, Pamětní medaile 1938-1945, z britských The France and Germany Star, The George VI. R.I. Star 1939-1945, The Defence Medal 1939-1945, Atlantic Star, The Medal of India – G.VI.BR. Omnia Rex et Indiae Imp. 1939-1945
a francouzský Croix de Guerre, Pamětní odznak pěšího pluku 30 Aloise Jiráska 24. 10. 1948.
Po rehabilitaci byl Bedřich Kružík povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam.